Artemis Terra logo
 

Enny štěnětem ...

Narodila jsem se 2.3.2000, a jen jsem spala, jedla a týrala mámu a sourozence. Moje panička si pro mě přijela 22.4.2000. Původně si sice vybrala mou sestřičku, ale já jsem se k ní vydrápala dřív. Za chvíli si přijeli lidé i pro mého brášku. Panička klábosila, mazlila se s mámou a já se střídavě vrhala na brášku a mámu, musela jsem přece předvést svou statečnost.

Pak mě panička vzala do náruče, nechala očichat mámě a jeli jsme směr Praha. Bylo strašné horko a panička mě nutila ležet. No prostě nuda. Na chvíli jsme zastavili v lese, panička mě položila na zem. Byla jsem z toho tak vyvalená, že jsem si ani nevšimla, že sedím v kopřivách. Opět jsme nasedli a jeli, až jsme dorazili k domovu. Panička mě postavila do chodby, já byla dost vykulená z toho, že jsem tam nic neznala. Všechno jinak vonělo, sourozenci ani máma nikde. Osaměla jsem a moje statečnost byla pryč. Brzy jsem zjistila, že moje nová panička mi nahrazuje mámu, dává mi jíst, hraje si se mnou, trestá mě a ochraňuje.

Hned druhý den, když jsem se trochu rozkoukala, jsem opět začala řádit, běhala jsem bytem jako tornádo, ničila vše co jsem našla a statečně bojovala se všemi živými tvory. Zjistila jsem, že když je tma tak si moje nová máma chodí lehnou jinam než já a moc se zlobí, když se snažím jít spát k ní, ale přišla jsem na to. Když ráno odejde, vkradu se do jejího pelíšku, který je o moc větší, měkčí a hezčí než můj. A když jí slyším přicházet, rychle skočím dolů a tvářím se jakoby nic.

Panička mě dává jídlo, i když si třeba sedám nebo lehám, to je moc fajn a tak když slyším sedni, lehni, štěkej nebo ke mně, tak to splním a panička má radost, hraje si se mnou a dává mi jíst. Já totiž rostu a musím furt jíst, panička tvrdí, že víc jak dvojnásobek doporučených dávek mi dávat nebude. To bych chtěla vědět, kdo to asi vymýšlí. Já musím aspoň čtyřnásobek, nebo pětinásobek, šestinásobek, ...

Už jsem to vymyslela, ono je docela nuda muset celou noc spát u sebe na pelíšku, takže počkám až panička usne a pak si k ní lehnu. Chvíli mi teda trvalo něž jsem zjistila, kdy panička tvrdě spí, ale teď už to teda perfektně poznám. Pravda, ráno se panička moc zlobí a musím opět k sobě do pelíšku, ale i tak je to fajn.

Dnes jsme byly poprvé venku, všechno to bylo tak jiný. Domů jsem přišla strašně vysílená, takže jsem doma moc neřádila.
Teď už chodíme ven každý den, je to tam skvělý, panička mě krmí i za to, že tam čůrám a kakám.

Poznávám tam nové kamarády, ikdyž někteří psi jsou na mě oškliví. Nedávno na sebe byli dva psi tak strašně zlí, že jsem se moc vylekala a utíkala pryč a najednou jsem zjistila, že jsem úplně sama. Bylo to strašný, ale moje panička si mě našla a teď si jí už budu furt hlídat.

A nebo jednou ke mně přiskočil velký pes a chtěl mně sežrat. Byl moc velký a moc zlý, ale maminka mě zachránila...
Jindy mě zase honila jedna škaredá fena. Utíkala jsem pryč a pak jsem slyšela, jak na mě panička volá.Moc jsem se vylekala, že budu zase sama a tak jsem utíkala, ať mě ta ošklivá bestie sežere aspoň blízko paničky, ale ta mě naštěstí zachránila...
Utěšovala mne a zlobila se na tu paní od té zlé fenky. Teď už vím, že u paničky mám zastání.
Na zlé psy si dávám pozor a nekamarádím se s nimi, panička mi říká se kterými se kamarádit můžu a se kterými ne.
Objevila jsem svou ségru. Byly jsme se podívat na výstavě, kde bylo moc stejných psů jako já. Společně se svou sestrou jsme tam byli nejmenší, ale od té doby se se sestrou scházíme každý týden. Je to moc fajn, mám svou sestru moc ráda i když jí vždy vysvětluji, že já budu mít hlavní slovo.

Někdy mě panička nechává dlouho samotnou doma, což se mi moc nelíbí, tak vždy hledám něco k zabavení co zničím. Panička se moc zlobí, ale když jsem dlouho sama, tak je fakt nuda.

Nedávno jsem chtěla zkusit co se stane, když neposlechnu na povel. Panička se noc zlobila a pak jsem musela poslouchat strašně dlouho. Když se mi nechtělo, tak mě panička donutila, sice jsem to ještě párkrát zkusila, ale panička se vždycky moc zlobí a pak to musím stejně udělat a několikrát za sebou než jsem pochválená, což je blbý a moc se mi to nevyplatí. Když poslouchám, tak je to lepší. To má mamča vždy radost a dá mi něco dobrýho. Jen jsem to chtěla zkusit.

Než jsem se stala dospělou holkou, chtěla jsem, aby všichni pejsci věděli, že mě musí poslouchat. Tak jsem na ně vrčela a hrozila jim, paničce se to vůbec nelíbilo a napráskala mi, tak už to nedělám. Teď už si jen domlouváme své pozice ve smečce.

Už umím štěkat, sedět, ležet, chodit k paničce,zůstat, nosit aport, a chodit u nohy, i když to mě moc nebaví.

Panička mě zavedla na cvičák, kde je spousta pejsků, kteří zachraňujou lidi.

Artemis terra
Chovatelske potreby
www.weimaranerpedigrees.com
Seznam psů - dárců krve
lovecký pes v nouzi
ohaři v nouzi
Fitmin
Valid HTML 4.01 Transitional
Valid CSS!
Zkuste Firefox!
ZBK Liberec
Eva Vošmiková, tel.: 604 440 218, E-mail: artemisterra@seznam.cz, Adresa: Lhota 18, 273 01 p. Kamenné Žehrovice, Czech Republic.
Created by Jindřich Nečas, W3C HTML 4.01 valid, CSS valid. Pro plné zobrazení doporučuji povolení JavaScriptu.