Ve většině případů se běžně provádí odstranění vaječníků i dělohy (ovariohysterektomie), anebo pouze vaječníků (ovariektomie).

Ovariektomie - odebrání pouze vaječníků

Při ovariectomii není vyloučeno, že v budoucnu může být děloha postižena chorobným procesem.

Ovariohysterektomie - odebrání vaječníků i dělohy

tento postup uvedené riziko výrazně snižuje, neboť z odstraněné dělohy zůstává pouze část krčku děložního, avšak část odborné veřejnosti má za to, že odstraněním dělohy se mění tlakové poměry v malé pánvi, což může mít za následek inkontinenci (pomočování). Inkontinence je nejdiskutovanější pokastrační komplikací. Některé z pramenů uvádí, že zejména u fen velkých plemen má technika operace vliv na možný výskyt pooperační inkontinence (nižší riziko při ovariectomii a naopak vyšší při ovariohysterektomii). Je zároveň známo, že svěrač močového měchýře je pod vlivem estrogenů, tudíž podíl na případně vzniklé inkontinenci má odstranění vaječníků, kde tyto hormony vznikají.

Pozitivní zdravotní aspekty kastrace fen

Zastavení pohlavní aktivity

Majitelé nekastrovaných fen se jednou či několikrát do roka potýkají s obdobím hárání. Pokud ale majitel potomstvo feny neplánuje, je pro něj hárání spíš obdobím samých negativ (poševní výtoky, neposlušnost, útěky, riziko nežádoucího nakrytí, příp. následná falešná březost apod.). Chovatel si pak často přeje potlačovat říji své feny hormonálními injekcemi (deriváty progesteronu) a tím si ušetřit starosti. Takovéto zásahy do organismu feny však představují vysoké riziko zdravotních komplikací. Proto je v těchto případech lepší volbou fenu vykastrovat, anebo ji nechat hárat.

Falešná březost (Pseudogravidita)

Nebřezí feny mohou v období cca 2-8 týdnů po hárání vykazovat různě intenzivní příznaky březosti a porodu. Přesný mechanismus vzniku tohoto jevu není zcela znám. Ve většině případů dochází ke zvětšení mléčné žlázy a produkci mléka (laktace) a také k celkovým projevům gravidity (zvýšení žravosti, změna chování, zvětšování objemu břicha, připravování hnízda pro mláďata). Někdy je dokonce patrná imitace porodu. Nebezpečím je hlavně intenzivní laktace, kdy hrozí zadržení mléka a následný zánět mléčné žlázy. Pseudogravidita je obvykle zvládnutelná uplatněním chovatelských opatření (snížení bílkovin v krmivu, dostatek pohybu, odstranění psích hraček apod.). V závažnějších případech je nutné přistoupit k medikamentózní terapii. Při opakujících se potížích s nepravou březostí se u starších a nechovných fen doporučuje ovariektomie, případně ovariohysterektomie.

Patologické stavy pohlavních orgánů

Některým onemocněním pohlavních orgánů (cysty, nádory, záněty vaječníků a dělohy) lze účinně předcházet kastrací, případně je kastrace jednou z metod jejich léčby.

Nejfrekventovanějším onemocněním reprodukčního systému starších nekastrovaných fen je hnisavý zánět dělohy - pyometra. Hnisavý zánět dělohy je také častou komplikací po aplikaci hormonálních přípravků (např. při přerušení březosti, při oddalování říje). Pyometra zpravidla vzniká 1-3 měsíce po hárání. Méně obvyklými příčinami hnisavého zánětu dělohy u fen jsou primární infekce, odumření plodu, zadržení placenty nebo poranění při porodu.

Prevencí vzniku pyometry je právě kastrace (ovariektomie je dostačující) a vyloučení ošetření estrogeny a gestageny. Snížení rizika představuje i dodržení hygienických zásad při krytí a porodu.

Cukrovka

Diabetes mellitus představuje nejčastější hormonální onemocnění fen. Způsobuje ho nedostatek inzulinu nebo jeho nízký účinek. Jedná se o nemoc zvířat středního a vyššího věku, přičemž feny jsou postiženy asi dvakrát častěji než psi. Hlavní funkcí inzulinu je ukládání a přeměna cukrů, bílkovin a tuků. Příznaky diabetu se vyvíjejí obvykle pozvolna. Dochází ke zvýšenému močení a žíznivosti. I přes dobrou chuť k příjmu krmiva zvíře hubne a postupně se objevuje celá řada zdravotních komplikací. Neléčená cukrovka vede nakonec k úhynu. Příčin vzniku diabetu je několik. Kastrace u fen patří k preventivním opatřením vzniku cukrovky.

Hormonální dysbalance (nerovnováha)

Některá onemocnění přímo souvisejí s hormony produkovanými vaječníky. K nejčastějším příznakům hormonální nerovnováhy samičích pohlavních hormonů patří různé kožní potíže. Těmi jsou vypadávání chlupů, zvýšené množství pigmentu na některých místech kůže, zeslabení kůže a sekundární bakteriální infekce. Při nadbytku estrogenů z ovariálních cyst nebo nádorů může také docházet k poruchám pohlavního cyklu (prodloužené nebo permanentní hárání).

K možným následkům působení ovariálních steroidů náleží též zmiňovaná cukrovka, ale i méně známé onemocnění akromegalie. Jedná se o problém fen různého věku. Vzniká podobně jako diabetes mellitus nadprodukcí růstového (somatotropního) hormonu v mléčné žláze, a to na základě vlivu pohlavních hormonů. Nadbytek somatotropinu v tomto případě vede k otokům, zduřením měkkých tkání na hlavě, krku a zvětšování břicha. Zvířata se vyznačují hustou a nezvykle rychle rostoucí srstí a celou řadou dalších příznaků. Terapií volby je kastrace.

Negativní zdravotní aspekty kastrace fen

Rizika spojená s narkózou

Kastrace feny je chirurgický zákrok vyžadující celkovou anestezii. Ta s sebou může nést určitá rizika, jejichž míra závisí na celkovém zdravotnímu stavu, na předoperační přípravě, na druhu použité anestezie a na monitoringu pacienta během operace.

Močová inkontinence

Močová inkontinence je dávana do souvislosti jako následek nedostatku pohlavních hormonů.V tomto případě se na rozvoji onemocnění podílí nepřítomnost samičího pohlavního hormonu, zvaného estrogen. Tento hormon je nezbytný pro zachování správné činnosti svalů močové trubice u některých fen. Jen pro úplnost lze uvést, že svalová vlákna svěrače močového měchýře a močové trubice obsahují na svém povrchu zvláštní receptory, na které se váže již zmiňovaný estrogen. Když tato látka chybí, neplní svaly svou funkci tak, jak mají. Incidence je vyšší u starších fen větších plemen, u obézních jedinců a také u fen kastrovaných před dosažením pohlavní dospělosti. Projevy mohou mít různou intenzitu od nočního pomočování několikrát do roka až po neschopnost zadržet moč, která pak spontánně odkapává prakticky permanentně.

Medikamentózní terapie se dříve omezovala jen na podávání estrogenů. Daleko bezpečnější a účinnější se dnes jeví efedrin nebo fenylpropanolamin. Zřídka se používá chirurgická léčba či injekce teflonu do okolí močového svěrače pod kontrolou endoskopu.

Je nutno zdůraznit, že se inkontinence vyskytuje pouze u malého procenta jedinců a navíc se automaticky nedá očekávat u všech kastrovaných zvířat. Svalová tkáň bez přítomnosti estrogenů atrofuje a nezajišťuje dostatečnou podporu při udržení moči. Tato komplikace postihuje především feny velkých plemen těžších než 25 kg. Existuje také plemenná predispozice, kdy byl zaznamenán zvýšený výskyt u boxerů, dobrmanů, velkých kříženců, rotvajlerů, bobtailů a irských setrů. Časově byla inkontinence zaznamenána nejdříve šest měsíců po kastraci a nejpozději až neuvěřitelných deset let. Ze statistik čteme tedy výraznou variabilitu, co se týče velikosti zvířete i časového odstupu od provedeného chirurgického zákroku. Dnešní veterinární medicína zatím také neví, proč se u některého pacienta vyskytne inkontinence již po několika měsících a u jiného až po letech.

Obvykle dochází k úniku moči ve velmi malém množství po kapkách nebo ve spánku, kdy majitel ráno najde v pelechu větší či menší skvrnu. Zajímavá je skutečnost, že inkontinence není vždy permanentní, ale může být zaznamenána v nepravidelných intervalech, třeba jen dvakrát týdně.

U onemocnění je také důležitá otázka, jestli během něj může dojít k narušení vzájemného vztahu mezi člověkem a psem, obzvláště když oba žijí například v bytě. Především v prvních stádiích nemoci majitel fenu trestá v domnění, že se jedná o nežádoucí chování. Z toho plyne zbytečný stres pro takto postiženou fenu. Navíc samotný pacient má stres z inkontinence, kdy si svůj handicap uvědomuje.

Cílem terapie je zlepšení inkontinence a tím pozitivní ovlivnění vztahu mezi majitelem a zvířetem. Úspěšnost terapie závisí především na jejím včasném zahájení. V době, kdy je fena ještě částečně kontinentní, nejsou ještě všechny zmíněné svaly zcela nenávratně poškozeny. Při medikamentózní léčbě se musí ideální dávka stanovit pro každou fenu individuálně. I přes riziko vedlejších účinků poskytuje konzervativní terapie vysokou procentuální úspěšnost na udržení dobrého zdravotního stavu, u 80-90 procent fen se tedy podaří udržet jejich kontinence v normě. Chirurgická opatření se provádí pouze v případech, které nereagují na léčbu léky.

Na výskyt močové inkontinence by měl být připravený každý chovatel, který podstupuje u svého zvířete kastraci. Včasné a cílené zahájení léčby však dává zvířeti šanci na spokojený život.

Hypoestrogenismus

je vzácné onemocnění projevující se ztrátou srsti v okolí zevních genitálií a řitního otvoru s přechodem na boky a břicho. U dlouhosrstých fen pozorujeme absenci pesíků, takže postižená místa vyvolávají dojem štěněcí srsti.

Obezita

Vykastrovaná fena má podstatně nižší spotřebu energie, a proto nezměněné dávky krmiva po kastraci vedou k ukládání přebytečné energie ve formě tuku. Řešením je snížení energetické hodnoty nabízeného krmiva, ovšem s dostatečným množstvím a vhodným poměrem ostatních složek. Tomuto účelu nejlépe vyhovují kvalitní komerční krmiva typu "light" anebo speciální veterinární diety.