Zpracovala Jana Tomášková - majitelka Cyruse z Ořechovských lesů (Sedrika)

Nejsem z těch majitelů VO , kteří tomuto plemeni blahořečí , mluví v superlativech a nepřipouští žádné chyby.
Můj Sedrik-teď již senior, byl od malička „hyperaktiv a temperament“. Už když jsem si ho donesla od chovatele, kňoural a brečel. To mu zůstalo! První věc co rozkousal byl jeho průkaz původu…
Sedrika baví asi všechno co jsem s ním zkoušela. Pro něj je důležité být při všem se mnou v kontaktu a pak pro mě udělá cokoliv. Na druhou stranu nesnáší nic nedělání a třeba na závodech na úvazech dokáže bez přestání celý den prořvat. Má docela hlasitý projev kdykoli se mu něco nelíbí a nebo se věnuji něčemu jinému, než jemu. Nemyslím si, že by to štěkání, byla nějak zanedbaná výchova, zkoušela jsem to i po zlém. Ale jeho hlas zoufalstvím ještě sílil. Znám spoustu výmaráků, kteří tenhle zlozvyk nemají, ale také pár těch co jsou snad ještě horší než ten můj..
Možná to byl taky jeden z impulzů, proč jsem se rozhodla ho nějak zaměstnat a unavit.
V osmi měsících přišla první výstava, postupem času dalších 22 (největší úspěch bylo vítězství Klubové výstavy v roce 2000).
V témže roce absolovoval i povinné zkoušky.
Pořizovala jsem si ho jako prťáka pro radost, ke kolu a na prochajdy. To, kterým směrem se časem uchýlíme , by mě tenkrát ani nenapadlo.
Kamarádka se tehdy (někdy v roce 2003) dozvěděla o pořádání pullingových závodů, párkrát jsem Sedrikovi zapřáhla pneumatiku, abych viděla jestli ho to bude bavit a přihlásila jsem ho do závodu. Vůbec si nevedl špatně a s konečným 3. místem odzávodil celý pullingový pohár.
Okolo pullingů se samozřejmě motá hodně lidí, kteří chodí dogtreky nebo jezdí se spřežením. Pak už to šlo ráz naráz a postupně jsme vyzkoušeli všechno.

Dogtrekking

Jde o extrémní vytrvalostní závod, kdy psovod a pes musí ujít s plnou výbavou trasu dlouhou něco přes 100km. V rámci těchto závodů bývají i závody na střední tratě tzv. midy cca do 50km. Jsou závodníci, sportovci, maratonci, kteří trať zvládnou odběhnout za 12 hodin. Většina trekařů si ale trať náležitě vychutnávají a jdou jí včetně bivaků i 3 dny. Můj první trek nedopadl valně. Probíhal u Nového m.n.Moravě. Po startu si Sedrik všimnul startovních čísel, tím pádem byl na závodech a zahájil úprk. Po 2 hodinách jsme sice předběhli asi polovinu startovního pole, ale moje kyčelní klouby nebyly ve stejné euforii ze závodění, jako Sedrik. Závod pro mě skončil a já několik týdnů nemohla chodit :o(
O rok později jsem zkusila midovou trať ve Fryštáku a tentokrát mi 30-ti kilometrový caniccros neudělal tak zle. Skončili jsme na 2. místě z 22. Dále přišla dlouhá trať v Jeseníkách . Šla jsem ji s kamarádkou Renčou-její psí parťák je Sedrikovo štěně Gar. Závod jsme šli na jeden bivak tzn. první den cca 50km, noc strávená v lese a druhý den zbytek cesty a návrat do cíle. Byl to pro mě úžasný zážitek a způsob jak si sáhnout až na dno.
Další rok mě čekal opět nedokončený dlouhý závod v Jeseníkách(Renča s Garem v pohodě dokončili) a dva úspěchy na krátkých tratích v Cakově a Fryštáku (1. a 2.místo)
Sedrika tyhle závody opravdu baví, ale je bláhové se domnívat, že se dají s výmarákem brát jako klidová vycházka. Jdou celou dobu naplno a v tahu.
Veškeré info o DT najdete na www.dogtrekking.info/

Canicross - běh se psem

Tratě jsou sprintové cca 4-7 km.
Potřeba je pes jakýkoliv, postroje, šňůra, opasek, pořádné boty a hlavně zdravé klouby u běžce. Na tento sport je opravdu výmarák vhodný. Není potřeba šílená rychlost a síly tihle psy mají dost. Důležitá vlastnost, je schopnost a chuť jít dopředu. To ostatně platí pro všechny zápřahové sporty. Já preferuji rychlejší disciplíny, ale canicross teď běhám hlavně kvůli Sedrikovi. V bikejoringu a scooteru už vlivem stáří strácí, před rychlejšími ESP(Evropskými saňovými psy) A ani já nepatřím k atletům, tak se snažím mu to moc nekazit. Největším našim úspěchem bylo letošní 5. místo na ME v Maďarsku.

Bikejoring, scooter – jízda se psem na kole/koloběžce

Tretě sprintové cca 4-7km a midové 15-25km
Pes v postrojích a šňůra je spojená s kolem/koloběžkou, popř. přímo s jezdcem pomocí pásu.
Já jezdím na kole s úvazem za opasek a u koloběžky uvazuji psy na vodící tyč, před koloběžku. Každý ze závodníků má svůj způsob, podle toho, jak mu co vyhovuje.
Pes by měl ovládat povely na odbočování, popř. „pomalu, stůj“ To je nejlepší učit při canicrossu.
Při závodech je potřeba rychlejší pes u kola, kde mu cyklista víc pomůže, na rozdíl od koloběžky kde je lepší pes s větší silou.
Poslední dobou jsem používala na kolo svého ESP, který sice moc netáhne, ale zato ve sjezdech nebrzdí a stíhá běžet před kolem. Sedrika jsem používala na koloběžku, říkám mu, že je“bagr“ a s jeho obrovskou silou mě doslova vytáhle do všech kopců.
Na koloběžce se jezdí i katrgorie se 2 psy. Tam je třeba aby psi byli vyrovnaní. Na posledním závodě letošní sezóny jsem neměla dost kuráže vydat se na trať na kole, vzhledem k všudypřítomnému bahnu, tak jsem jela právě SC2. Výsledek byl sice díky menší konkurenci výborný, ale na trati jsem viděla jaké obrovské rozdíly, mezi těmi psy jsou. Sedrik vydřel všechny kopce, zato seběhy fungoval trochu jako biologická brzda, kdy rychlejšímu ESP vysel na krčáku (krční šňura s kterou jsou psi spojeni k sobě).
Každopádně si člověk užije dost adrenalinu a psy to většinou hodně baví.

Skyjoring - Běžkař a pes

Vřele doporučuji, i jako rekreační ježdění si to většinou pes i běžkař dost užijí.Závodně se jezdí s 1-2 psy.
První svůj závod jsem absolvovala v zimě 04 na Horníku, jako absolutní antitalent s vybavením, které opravdu patřilo do antikvariátu a hlavně se stoupacím voskem :o) Skončila jsem beznadějně posledni a oba jsme se strašně nadřeli. Na závodech mě, ale Jirka Krejčí (dlouholetý musher a hlava českého mushingu) zasvětil do tajů sjezdových vosků, žehlení, leštění a já hned v pondělí utratila půlku výplaty za běžkařské nádobíčko :o). Pak jsem se vrhla do závodů na dlouhé tratě v České Kanadě, Janovičkách, a jen jako doprovod jsem si projela i trať Šediváčkova longu. Sedrikovi tento druh závodů vyhovuje asi víc než sprinty, je vytrvalec, ale nevyvine takovou rychlost, jaká je u sprintu nutná. Do dalších sezón jsem si pořídila i nové běžky a s novou posilou ve formě ESP (Evropský saňový pes) se pokouším o zlepšení mého bruslařského stylu.

Všechny info, termíny závodů, výsledky, kontakty a diskuse najdete na www.mushing.cz

Pulling - tahání zátěže

Soutěž, při které musí pes při 8-mi pokusech zdolat co největší zátěž naloženou zpravidla na vozíku, postaveného na kolejnici. Trať je dlouhá jen asi 10m. Zpravidla psa postavíte v postrojích před vozík a jdete před něj za „cílovou čáru“ K sobě ho lákáte pouze slovně.
Sedrikův max. výkon byl 3,5 tuny na závodech v Lukově a 1. místo na Slovenském mistrovství.

Asi nejdůležitější na všech těchto sportech je, že psa musí bavit. Pokud se psovi zrovna nechce, žádným způsobem ho nedonutíte, aby před vámi běžel, nebo za sebou táhnul obrovskou váhu. Minulý rok na ME v Bělči mi můj ESP první den běžel asi na svoje maximum, druhý den se asi špatně vyspal a celou dobu nezatáhnul do postrojů, nebo běžel vedle kola. S tím opravdu nic nenaděláte—není to stroj, je to „jen“ pes.
Mushing je pro většinu lidí trochu jako droga. Začala jsem se svým VO a starým horským kolem. Pak přišlo na řadu pořízení běžek, koloběžky, druhého psa, auta, lepšího kola, lepších běžek, většího auta a teď i třetího psa - teď 6-ti měsíčního ESP. A to není jen můj případ. :o)